Všechny příběhy Kapitola 6 z 7

Krása

Krátké příběhy (z) mého života

Zamýšlím se nad tím slovem a jsem sama zvědavá, co mne jako první, když ho vyslovím, napadne.

Jako první mne napadly všechny ty fotografie žen na FB, Instagramu či fotografie v módních časopisech.

Jsou na nich krásné, upravené a smějící se ženy, které žijí, alespoň to tak podle fotek vypadá, svůj vysněný a naplněný život.

Máme z nich dojem, nejen, že jsou tyto ženy krásné, ale jsme naprosto přesvědčené, že mají práci, která je baví, milujícího a podporujícího partnera, prostor a finance na cestování a zábavu.

No, řekněte, kdo by to nebral? 🙂

Teď když píši tyto řádky a ptám se sama sebe, zda vnímám svou krásu, mohu dnes již říci, že: ANO!

Tak tomu ale až donedávna vůbec nebylo.

Má cesta k tomuto pozitivnímu uvědomění byla poměrně dlouhá. Celé své dětství, dospívání a dost velkou část svého již dospělého života jsem o sobě a své kráse neměla moc valné mínění:-(.

Přemýšlím nad tím, kde se tak nízké hodnocení u mne vzalo…

A jak jsem vypadala jako malá holka?

Nic moc: vlasy nakrátko ostříhané, takzvaně: „na hrnec“. Uši odstáté tolik, že mne za ně učitelky tahaly a děti na mne pokřikovaly a smály se mi.

Být jako sestra

Tak ráda bych vypadala jako moje sestra…vždy se uměla oblékat, kluci po ní koukali a já to vždy pouze s tajným přáním a lehkou závistí pozorovala.

Puberta

V období puberty, v tom velmi citlivém období každé dívky, si živě vybavuji, jak mi rodiče kupovali větší oblečení v domnění, že mi déle vydrží.

Nelíbila jsem se sobě o to víc a tak jsem se každý pátek, když jsem se vracela z internátu domů, schovávala v parku na kolonádě v Poděbradech.

Ukrytá i několik hodin jsem čekala na poslední autobus, protože jsem věděla, že mí vrstevníci budou již v tento čas doma a nikdo mne tak neuvidí.

Kladu si otázky:

kde se stala chyba a proč si valná většina žen o sobě myslí, že nejsou dost krásné, dost dobré pro tento svět?
A proč máme, my ženy, touhu se srovnávat s ostatními ženami? Proč chceme vypadat o spoustu let mladší a neváháme se uchýlit k napichování tváře toxickými látkami?

Proč se i tak cítíme méněcenné?

Tolik knížek již bylo na toto téma napsaných a spousta článků vydaných… Faktem ale zůstává, že o sobě stále hodně žen pochybuje a snaží se o vnější změnu a napravení.

Co se ale skrývá uvnitř každé z nás, to už nikdo nevidí a možná právě proto tomu nevěnujeme takovou pozornost…

Markéta Rozová

Nebojte se mě kontaktovat

…a společně najdeme cestu k vyřešení vašeho problému.