Můj otec je alkoholik. Byl, je a bude.
K tomuto nelichotivému označení jsem ale dospěla a musela si to přiznat až poměrně nedávno.
Jako dítě jsem alkohol svého otce nevnímala samozřejmě takto kategoricky. To, že otec ve velké míře pil, bylo vždy součástí jeho osoby a tudíž součástí naší rodiny.
Mé rané vzpomínky týkající se tátova pití se vážou k různým situacím. Vybavuji si například, jak ho často někdo přivezl v noci domů a on místo do ložnice zamířil do dětského pokoje, kam si lehl a kde se počůral.
Pamatuji se na mámu, která nejenom řešila manžela totálně ožralého, ale i pochybnosti, odkud byl dovezen.
Pamatuji se na její podezření, že se tahá s jinou ženou.
Vyhrocené situace na denním pořádku
V souvislosti s přemírou alkoholu na jedné návštěvě, kam jsme jeli celá rodina, si vzpomínám na dost vyhrocenou situaci.
Táta, ačkoliv slíbil mámě, že nebude pít, toto nedodržel. Vraceli jsme se domů autem a přestože se máma nabídla, že bude řídit, otec to zamítnul. Vyrazili jsme tedy, ačkoliv bylo jasné, že řízení nebude táta zvládat.
Cestou se spolu začali hádat. Jeli jsme zleva doprava, máma se snažila korigovat jízdu tím, že stáčela volant, táta na ni šíleně řval a my se sestrou jsme zase začali křičet na otce. V jeden moment se sestra naklonila dopředu a strčila tam zároveň svou ruku.
V tom okamžiku se do ní máma reflexivně zahryzla. Ségra zařvala, táta zastavil, já vyskočila z auta a rozhodla se jít domů pěšky. Posádka auta se tedy rozdělila. Já s mámou pěšky a táta se ségrou autem.
Očekávaná omluva nikdy nepřišla
Principiálně si nikdy nevybavuji, že by se komukoliv v rodině táta někdy za své chování omluvil a s velkou pravděpodobností, když bych mu dnes četla tyto řádky, nebude si již nic z těchto situací pamatovat.
Jistě si řeknete, že po dětství stráveném v rodině alkoholika, jsem si řekla, že JÁ nikdy pít nebudu nebo že nebudu nikdy ve vztahu s někým, kdo pije přes míru.
Bohužel vás zklamu…
Hned můj první kluk dost pil, což jsem si až do naší společné autohavárie vůbec neuvědomovala. A jak jsem již v úvodu poznamenala: otcovo pití se stalo součástí naší rodiny.
V pozdější době, kdy jsem zažívala rozčarování, spoustu bolesti a citového vydírání v dlouholetém partnerském soužití, se pro mne láhev vína či tvrdého alkoholu stala tou nejvěrnější kamarádkou :-(.
